Po nálezu uhlí v ostravské pánvi, rozvoji průmyslu, nastala doba, kdy lidé z blízkých i vzdálených koutů země naší i zemí cizích, počali migrovat za prací, kterou zdejší úrodná zprůmyslněná Ostrava nabízela. Tato oblast poskytla zázemí dolu Šalamoun (či Šalomoun) a obytné kolonii stejného názvu. Prostor se rozvíjel, přetvářel. Z úrodné půdy v oblast průmyslovou, z prázdna v lidské zázemí, později z drobné zástavby finských domků v bytové domy socialistického realismu, potažmo panelovou výstavbu. Za přibližně dvě stě let došlo k zásadní proměně tváře tohoto místa. Respektive k řadě proměn. Dnes už po zaniklé kolonii není ani stopy. Tedy, na první pohled. Z Šalamounovy kolonie zůstala částečně zachována síť cest, místy vzrostlá zeleň, a místy také duch místa.
Literatura:
Jemelka, Martin, Lidé z kolonií vyprávějí své dějiny. Ostrava: Repronis, 2009. 527 s. ISBN:978-80-7329-229-4.
Jemelka, Martin, Na Šalomouně: společnost a každodenní život v největší moravskoostravské hornické kolonii (1870–1950). Centrum pro hospodářské a sociální dějiny, Ostravská univerzita v Ostravě, Ostrava 2008, 278 s. ISBN 978-80-7368-588-1.
Jemelka, Martin. Z havířských kolonií aneb jak se žilo havířským rodinám. Repronis, Edice Ostravica, svazek 22, Ostrava 2008, 51 s. ISBN 978-80-7329-185-3.
Jemelka, Martin, Na kolonii: život v hornické kolonii dolu Šalomoun v Moravské Ostravě do začátku socialistické urbanizace. VŠB-TUO, Ostrava 2007, 230 s. ISBN 978-80-248-1408-7.
Jemelka, Martin. „U Hasa“. Hospoda u Šalomounské kolonie v Moravské Ostravě. In: Vlastivědné listy Slezska a Severní Moravy, 34, 2008, č. 1, s. 10–15. ISSN 1213-3140.
Jemelka, Martin. Společenský, spolkový a politický život v Šalomounské kolonii v Moravské Ostravě (1873–1945). In: Ostrava. Sborník k dějinám Ostravy a Ostravska 23. Ostrava 2007, s. 326–359. ISBN 978-80-86904-27-6.
Jemelka, Martin. Populace Šalomounské hornické kolonie v Moravské Ostravě (1890–1930). In: Historická demografie 28/2004, Sociologický ústav AV ČR Praha 2004, s. 157–201. ISBN 80-7330-057-5.
Jemelka, Martin. Stavební vývoj a bytový standard Šalomounské kolonie v Moravské Ostravě (1868–1977). In: Acta Facultatis philosophicae Universitas Ostraviensis nr. 215, Historica 11/2004, s. 69–85. ISBN 80-7042-666-7.
Mezi zástavbou panelových věžáků a jednoho deskáče, je upravený veřejný prostor. Cestičky nabádají ke křižování trávníků, aniž byste je pošlapali. Jsou prostě tam, kudy byste si stejně nejradši zkrátili cestu. Prostor mezi domy, který si na nic nehraje a ke hře vybízí. Stejně tak k posezení a odpočinku, k polehávání na dece v trávě, k venčení psů, koček. Nic okázalého, nic nabubřelého. Obyčejný, příjemný veřejný prostor mezi velkými domy.
Vstup do domu reprezentuje jeho obyvatele. Domovní znamení a reliéfy nad hlavními vstupními dveřmi z něčeho běžného vykouzlí něco reprezentativního. Výtvarně sochařské dílo, které je součástí obytných domů, je esteticky povyšuje na úplně jinou, malebnější úroveň. A pojí se k nim i jedna záhada. Vytvořil je Rybička nebo ne?
Ulice s domy jako malovanými, obrázky líbeznými, sgrafity vyvedenými. Radost se projít, pozvednout hlavu, podívat se pořádně, ocenit preciznost, detail, barevnost. Rychle, některé už mizí. Domovní znamení se znameními zvěrokruhu a motivem dne a noci velebí vstupy do domů.
Projít si ulicí na jaře v rozpuku, to je pohlazení na duši. Kvete, voní, bzučí. Stačí nechat pracovat všechny smysly. Hledání rozkvetlé třešně k májovému políbení už netřeba, tady je jich celá dlouhá alej.
Mezi domy, mezi stromy, skví se objekt v dřevěném obkladu. Je nový, i není. Místní byli zvyklí, že zde stál, byl jiný, z jiného materiálu, k jinému účelu. Teď je nový, soudobý, v detailu propracovaný a s puncem současné architektonické tvorby.
Není tam jediný, při procházce třeba narazíte i na jiné. Všechny jsou však malebné. Proměňují se v průběhu ročních období, jsou s láskou opečovávané a využívané obyvateli okolních domů. Nejsou honosné, prostě jen příjemné, skromné, lidové.
Ukrytá před zraky těch, kteří nenavštěvují školu. I když není ve veřejném prostoru, je vystavená. Někde uvnitř, po letech zase odhalená, zase součástí prostoru. Povyšuje ho v prostor kulturní, a to je jedním ze smyslů uměleckých děl. Není na škodu někdy se tam zastavit a pohledem ji pozdravit.
Po dlouhá léta nedokončený, a přece snad každý ví, že skelet je jedním z ostravských orientačních bodů. Dnes už je kompletní, skelet obalený kůží. Ale pro pamětníky se mnoho nezmění, vzhledem objekt jiný, přezdívkou stále stejný. S pozadím deskového polyfunkčního domu plného zajímavých detailů, zákoutí. Pro dobu svého vzniku objekt specifického tvarosloví, s použitím kvalitních materiálů.
STŘÍPKY ŠALAMOUNA
Střípky Šalamouna mají za cíl upozornit na hodnoty ve veřejném prostoru. Hodnoty, kolem kterých chodíme, často je ani nevnímáme. Ale ony tady jsou a tvoří náš svět, obohacují ho, a třeba bychom si uvědomili jejich hodnotu až tehdy, kdyby zmizely. Střípky Šalamouna jsou novou vrstvou ve veřejném prostoru, umožňující pasivní vzdělávání.
Území, které nazýváme Šalamoun, je z východní strany ohraničeno komunikací Vítkovickou, z jižní Železárenskou, ze západní Výstavní a ze severní 28. října. Pre-historicky (stabilní katastr 1833 a dříve) se jednalo o rozsáhlé lány polí, bez zástavby, jedinou z této doby dochovanou stopou v území, je cesta – 28. října. V novodobější historii byla zdejší situace pestřejší. Po nálezu uhlí v ostravské pánvi, rozvoji průmyslu, nastala doba, kdy lidé z blízkých i vzdálených koutů země naší i zemí cizích, počali migrovat za prací, kterou zdejší úrodná zprůmyslněná Ostrava nabízela. Tato oblast poskytla zázemí dolu Šalamoun (či Šalomoun) a obytné kolonii stejného názvu. Prostor se rozvíjel, přetvářel. Z úrodné půdy v oblast průmyslovou, z prázdna v lidské zázemí, později z drobné zástavby finských domků v bytové domy socialistického realismu, potažmo panelovou výstavbu. Za přibližně dvě stě let došlo k zásadní proměně tváře tohoto místa. Respektive k řadě proměn.
Podíváme-li se na prostor Šalamouna dnes, vidíme paneláky, modernistický kostel, již dostavěný skelet, zástavbu sorely, krásné prvorepublikové vily, devadesátkové postmoderní výtvory, i tvorbu současnou, více, či méně architektonicky zdařilou. Proměňují se veřejné prostory. Jsou různé kvality, novodobé, rádoby moderní, mohou působit až bezpohlavně. Některé se proměňují malebněji, nejsou nijak honosné, ale s láskou opečovávané. Nejenom historická stopa, kořen zdejšího osídlení, ale i stopa novodobá, dnešní, dělá Šalamouna specifickým a při bližším ohledání velice zajímavým. Šalamoun nabízí k odivu objekty, detaily, umělecká díla a ztvárnění, dvorky, veřejné prostory. Stačí se dívat kolem sebe, nejen pasivně projít, ale aktivně vnímat.
Cílem projektu je upoutání pozornosti na jednotlivé „drobnosti“, střípky, které se nachází v oblasti bývalé kolonie Šalamouna a okolí. Není to jen upozornění na historii či minulost místa, ale i na současnou tvorbu a zajímavosti v místě, či jen na atmosféru některého z míst. Zdánlivá nezajímavost při spojení do celku s dalšími zdánlivými nezajímavostmi získává na překvapivé zajímavosti.
Projekt je složen z několika vrstev. Na trase Landscape festivalu (ulice Na jízdárně) umístěná stylizovaná mapa odkazuje na jednotlivé střípky v území a popisuje projekt. Na místě střípků umístěné drobné objekty, svým výtvarným, prostorovým i popisným ztvárněním odkazují na to, čeho se týkají. Střípky tvoří celek. Jsou jako dílky skládačky, které do sebe zapadají. Objekty střípků odkazují na tyto stránky, kde je podrobněji objasněn jejich význam. Každý se tak může dozvědět více, chce-li.
Autoři projektu:
Ondřej Turoň – turondrej.cz
Jan Lörincz – janajan.cz
Martina Mlčochová – mlcochova00@gmail.com